17. prosince 2020
Každý rok se těšíme na štědrovečerní večeři. Je to společenská událost. Místo hloučků žáků v teplákách se vznešeně po chodbách pohybují slavnostně oděné mladé půvabné ženy a mladí elegantní muži. Z jídelny se line vůně smažených řízků a bramborového salátu, z vyzdobených chodeb dýchá atmosféra Vánoc, mluvčí tříd si nervózně přeříkávají svoji štědrovečerní řeč, všichni si dávají navzájem ochutnávat cukroví (to mám nejraději, jako vychovatelka při večerní obchůzce mám možnost ochutnat opravu spoooustu druhů cukroví- maminky, jste neskutečně šikovné!) a každý netrpělivě čeká, až si se svoji třídou, třídním učitelem a třídní vychovatelkou bude moci společně posedět, předat dárečky a zazpívat koledy. Jsou to ty drahocenné chvíle, kdy se můžeme více poznávat, více si vzájemně otvíráme svá srdce a náruč….Bohužel, letos je situace jiná. Vládní nařízení a opatření, která chrání naše zdraví, nám nedovolují uspořádat štědrovečerní večeři tak, jak jsme zvyklí. Ovšem o tuto událost jsme nechtěli připravit 4. ročníky. Štědrovečerní večeře v maturitním ročníku je ta nejkrásnější, nejemotivnější a zkrátka poslední. Proto jsme pro ně, leč se všemi hygienickými opatřeními, večeři připravili. Představa byla taková, že ,,to prostě nebude ono“. A jak to tak bývá, skutečnost se ukázala nakonec úplně jiná než představy. Kvůli opatřením jsme se společně navečeřeli nakonec pouze se 4.B. Z řad pedagogů se zúčastnil pan ředitel Krejsa, paní zástupkyně Kotrchová, třídní učitelka paní J.Pavlíčková, třídní vychovatelka paní Šimková a vedoucí vychovatelka paní Kišová. Dalo by se říci, že komorní seskupení. I když večeře nebyla zahájena tradičně vystoupením hudebního souboru Cink v čele s panem Vopálkou, které vždy navodí vánoční náladu, atmosféra byla velice přátelská, vřelá a nakonec vlastně mnohem rodinnější a bylo téměř pro všechny těžké udržet emoce na uzdě. Tato společná chvíle nás dojala doslova všechny. Nebývá totiž zvykem, aby k žákům hovořili všichni pedagogové. Letos se tak stalo a každý z projevů chytnul za srdce. Avšak nejvíce ten od Barušky Toncarové (mluvčí 4.B). Slyšet slova chvály a díků z řad žáků je ten největší dárek pro nás všechny pedagogy. Dále večeře pokračovala, jako vždy. Každý se zakousnul do řízku a pochutnával na bramborovém salátu od našich paní kuchařek. Společné posezení neproběhlo, ale vše důležité bylo ten večer už beztak řečeno.
Všem přejeme hlavně klidné Vánoce a v novém roce hodně zdraví, ať spolu můžeme trávit více času.
Za vychovatelky Veronika Bubeníková