Ředitel školy vyhlašuje 3. kolo přijímacího řízení na denní studium ve školním roce 2022/23. Přihlášky možno zasílat do 31. 10. 2022.
Ředitel školy vyhlašuje 3. kolo přijímacího řízení na denní studium ve školním roce 2022/23. Přihlášky možno zasílat do 31. 10. 2022.
V neděli 19.6. jsme se společně s Adélkou Šnorkovou vydaly na týdenní praxi do městečka Raabs an der Thaya, které leží poblíž hranic Rakouska s Českem. Na hotel jsme dorazily v neděli k večeru a okamžitě se nám na místě zalíbilo. V pondělí nás čekal první seznamovací den v místní školce. Budovou nás provedla paní ředitelka za doprovodu paní Řezníčkové, která nám zpočátku pomáhala s překladem složitějších vět. Školka byla moc hezká a děti nás hned přijaly do kolektivu. Hrály jsme s nimi stolní hry, stavěly jsme hrady z písku a kopaly s míčem. V úterý nás čekala exkurze k panu včelaři, kde jsme mohly ochutnat domácí med a podívat se na to, jak si včelky žijí. Ve středu jsme si pro děti připravily hru na téma včel, která je moc bavila a hrály jsme ji několikrát za sebou. Ve čtvrtek jsme šly na další exkurzi, tentokrát do dřevovýroby rodičů jednoho z chlapců ve školce. Bylo velice zajímavé vidět, jak taková firma funguje.
Ve školce jsme zažily společně s dětmi a učitelkami plno krásných chvilek, všichni na nás byli moc hodní a byla to pro nás skvělá zkušenost. V pátek jsme na rozloučenou dostaly přáníčko a bonboniéru a vůbec se nám nechtělo zpátky domů. Zůstaly bychom tam mnohem delší dobu, jak skvělé to tam bylo. Loučení se neobešlo bez několika slz a bylo opravdu moc smutné. Přesto děkujeme paním učitelkám Kabelové a Trnkové, že nám daly takovou možnost a my tak měly příležitost vyzkoušet si být na týden v cizině převážně samy za sebe.
Denisa Bursová, 3.B
V úterý 28. června jsme se společně za doprovodu paní učitelky Krejsové, paní učitelky Kůrkové, paní vychovatelky Volfové a bývalého pedagoga Neklana Weisse zúčastnili školního výletu. Po osmé hodině jsme již celé natěšené čekaly na vlak, který nás odvezl až na konečnou stanici - Nové Údolí. Po cestě jsme mohli pozorovat krásy Šumavy, které nás obklopovaly po zbytek našeho výletu. Vystoupili jsme v Novém Údolí a po přepočítání a zjištění, že se nikdo ve vlaku nezapomněl, to mohlo celé vypuknout. Hned po příjezdu jsme došli pár metrů přes hranice mezi Českou republikou a Německem, kde jsme se posadili a bedlivě naslouchali výkladu pana Weisse. Po výkladu nás čekala pětikilometrová cesta do Stožce. Po cestě jsme se dozvídali spoustu nových zajímavostí. Také jsme viděli nejkratší kolejnici v ČR, ostnaté dráty, které byly dříve na hranicích a mnoho dalších památek na nedávnou historii Šumavy. Po procházce krásnou přírodou a načerpání nových informací jsme se dostali do cíle. Ve Stožci jsme měli rozchod na občerstvení a odpočinek. Když jsme byli všichni najedeni, pokračovali jsme na své cestě za poznáním. Tentokrát jsme zavítali do informačního centra Stožec. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí o přírodě a živočiších, kteří v ní žijí. Cesta zpátky všem utekla velmi rychle, protože většina z nás usnula. Do Prachatic jsme se vrátili okolo půl čtvrté. Všichni jsme si to společně moc užili a dozvěděli jsme se spoustu nových informací.
Natálie Podzemská 1.A
„Tak jsme se konečně dočkali... “ sdělovali jsme všem našim přátelům na stránkách školy v podzimních měsících a radovali se, že jsme se po dvou covidových letech zase pustili do nám dobře známého CINKání a několikrát se setkali se sympatickým publikem - posluchači, kteří přijímali naši energii a radost z hudby s otevřenou náručí.
Byli jsme na začátku školního roku, ve kterém nás čekalo plnění velkého úkolu: dát CINKu novou tvář, zorganizovat soubor tak, aby nezklamal očekávání publika, které nás už zná, a zaujal ty, kteří nás slyší poprvé. Jsme rádi, že koncerty v závěru školního roku nás přesvědčily o splnění těchto tajných přání. Podařilo se nám využít výhody, že CINK je dnes už velká hudební rodina, v níž se dá spojit zkušenost a umění těch děvčat, kterým CINKání stále dělá velkou radost (ačkoliv už nejsou žákyněmi SPgŠ), s nadšením těch, které naši hudbu teprve poznávají. Máme za sebou rok spolupráce a já mám velkou radost, že dva krásné koncerty v závěru školního roku (pro neznámé obyvatele ve Hvožďanech u Vodňan a pro známé hosty Slavností solné Zlaté stezky v Prachaticích) potvrdily, že naše hudba dokáže zaujmout a potěšit i všechny nové posluchače. Děkuji za to všem letošním zúčastněným spoluhráčkám a těším se na další CINKové zážitky.
Jiří Vopálka – zakladatel a vedoucí hudebního souboru CINK
CINKové postřehy – Koncert ve Hvožďanech 16. 6. 2022
Dne 16. 6. jsme se zúčastnili koncertu ve Hvožďanech. Přišly nás také podpořit naše bývalé členky. Chopili jsme se svých hudebních nástrojů, naladili hlasivky a těšili se, až zase budeme moci hrát na hudební scéně. Zajeli jsme do nám dobře známých hudebních kolejí a užili si tak celý koncert. Zahráli jsme spoustu písní, které se publiku velice líbily. Na začátku to bylo ale trochu dramatické. Zapomněli jsme totiž přivézt housle pana Pokorného, který nám přijel pomoci, a nemohl se k nám tak přidat hned od začátku. Housle mu přivezl pan školník, který nám na naše zavolání zázračně rychle pomohl napravit, co jsme opomněli. Pan Pokorný si díky tomu tak mohl zahrát sólo v jeho oblíbené písničce, v níž své třetí housle na chvíli přenechal naší mladé nadějné houslistce z prvního ročníku. Po koncertě pro nás měla paní učitelka Pospíšilová připravené malé občerstvení, na které jsme se těšili ze všeho nejvíce. Po vyčerpávajícím koncertě nám totiž vyhládlo. Když jsme „vyluxovali“ všechny talíře, naložili pak do autobusu všechny nástroje a pomůcky, nastoupili a s dobrým pocitem odjeli domů, už jsme se zároveň nemohli dočkat dalšího koncertu 24. 6. na Slavnostech solné Zlaté stezky.
Jana Vítovcová a Vendula Pumprová
CINKové postřehy – slovo organizátorky
V komunitním centru ve Hvožďanech u Vodňan to opět po covidové přestávce žije rozmanitými aktivitami. Na 16. června byla naplánovaná akce - koncert hudebního souboru Cink. I stalo se. Přijeli muzikanti. Moc ráda jsem po letech viděla známé tváře bývalých žaček SPgŠ. Milým překvapením byla i přítomnost bývalého pana ředitele Pokorného. Navzdory složitostem, které se vyskytly a jsou již popsané výše, soubor odvedl skvělou práci a komunitní centrum se rozeznělo hudbou a zpěvem. Všichni přítomní si moc užili krásný hudební zážitek, aplaus ve stoje svědčil o jejich spokojenosti. Již se těší na další návštěvu Cinku zase někdy příště. Děkuji tímto panu Jiřímu Vopálkovi a všem zúčastněným za nevšední zážitek u nás na vsi.
Klaudia Pospíšilová
CINKové postřehy – Koncert na Slavnostech solné Zlaté stezky Prachatice 24. 6. 2022
Konečně jsme se koncertu dočkali. Sešli se v hojném počtu ve škole a zopakovali si celý seznam písní. Poté jsme se přesunuli na parkán, kde bylo v plánu vystupovat. Přišla nás také podpořit bývalá studentka a nadšená CINKařka Radka, která i přes to, že měla v blízké době termín porodu, přišla a zpívala s námi. Porodila až v neděli. Na začátku jsme byli všichni zmatení z pódia a světel, která na nás svítila a stále měnila barvy. Po chvíli jsme si ale zvykli a už nám to přišlo naprosto v pohodě. Počasí nám přálo a po celou dobu koncertu krásně svítilo sluníčko. Odehráli jsme naše oblíbené písničky a sklidili velký potlesk od lidí, kteří si nás přišli poslechnout. Hned po zakončení našeho koncertu a našem odchodu z pódia, se zatáhlo a spustil se velký lijavec. K němu se připojily i hromy a blesky. Měli jsme štěstí, dešti jsme vyhnuli jen o vlásek. Všichni jsme měli radost z úspěšného vystoupení. Pevně doufáme, že si to příští rok zase zopakujeme.
Vendula Pumprová a Jana Vítovcová
V posledním předprázdninovém týdnu se do naší tělocvičny dostavila čtyřicítka volejbalových hráčů z řad učitelů. Kantoři prachatických základních i středních škol, stejně jako vyučující působící ve Vimperku, si chtěli společně zasportovat, poměřit síly a pobavit se.
Tělocvikářky SPgŠ, zastávající roli rozhodčích i aktivních účastníků, svým úvodním slovem zahájily turnaj. Po několika hodinách napínavých až infarktových her, se v propocených tričkách a úsměvy na tváři, probojoval k celkové výhře právě náš tým! Ve vítězné sestavě se kromě všech tělocvikářek objevilo vedení školy, matematikářka M. Sovová, fyzikář L. Nechoďdomů, hudebník J. Vopálka i angličtinářka B. Zikmundová. Volejbal je zkrátka naše srdcovka.
Děkujeme též našim hostům z Gymnázia, Stezky, Národky i Smetanky, že vytvořili strhující atmosféru a pomohli nám navázat, na covidem přerušenou, dlouholetou tradici. Tak zase za rok. Sláva vítězům, čest poraženým! Mgr. Eva Nováková
Nulté třídní schůzky třídy 1. S oboru Praktická sestra se konají v budově Zahradní 249 v 1. patře vpravo v učebně číslo 27.
Dne 16. června nás navštívila výživová poradkyně z Fit-stylu, což je i prodejna zdravé výživy. Pomocí přístroje (Health Monitoru) nám změřila celkovou tělesnou analýzu. Některé výsledky nás opravdu překvapily, protože některá z nás ani nevěděla, že má tolik svalové hmoty nebo naopak, že nemá skoro žádnou vodu v těle.
Po měření se nás paní poradkyně zeptala na výsledky a pochválila nás, že jsme na tom průměrně celkem dobře. Poté nám ukázala prezentaci a pověděla nám o zdravé výživě – například, co jsou to bílkoviny nebo vláknina, co mezi ně patří, proč si je zařazovat do jídelníčku apod. Zkrátka jsme se dozvěděli, JAK bychom se měli stravovat a jak ČASTO bychom se měli stravovat. Samozřejmě nás upozornila na nezdravé jídlo a nezdravé pití. Vysvětlila nám třeba jaké čaje jsou nejideálnější nebo proč bychom NEMĚLI pít sladké nápoje (limonády, energetické nápoje apod.)
Pobavili jsme se i o poruchách příjmu potravy a co k nim může vést. Nejvíce jsme ale mluvili o anorexii. Kdo chtěl, mohl říct nějakou svoji zkušenost.
Ve třídě padlo spoustu dotazů, na které paní poradkyně mile a hezky podrobně odpověděla. Také nám doporučila tzv. Kalorickou tabulku, do které si můžeme zapisovat, kolik jsme toho za ten den snědli a zda jsme splnili počet kalorií, které má člověk za den přijmout. Pokud si někdo nevěděl rady, třeba, jak něco něčím nahradit nebo jaký má paní poradkyně názor na danou věc, tak nám poradila a dala nám vizitku, kdybychom něco potřebovali.
Podle mě (nechci mluvit za všechny) jsme se každá z nás něco nového dozvěděla a užila si tuto besedu. Každý na to má názor jiný, ale myslím si, že bychom se na názoru shodli. ? Každá z nás si něco nového odnesla a je za to vděčná. Také myslím, že tato beseda někoho motivovala k tomu, aby jedl zdravě nebo aby začal více pít vodu a dbát na svůj jídelníček. Ale zároveň, abychom si vážili svého těla, jaké je. Protože každá z nás je krásná.
Takže moc děkujeme za tuto besedu ? Kristin Elizabeth Křížová, II. A
Dne 20.6. byla na naší škole přednáška o zdravé výživě. Všichni se mohli nechat zvážit a tím pádem zjistit spousty informací o naší svalové hmotě, váze kostí, množství vody v těle a i třeba metabolickém věku. Dozvěděli jsme se, co nám dává nejvíc bílkovin, cukru atd. a naopak, co nám nejvíce škodí a může způsobit různé a závažné nemoci, které mohou ohrozit i náš život. Řekla bych, že přednáška byla moc zajímavá a naši třídu velice oslovila. Přinesla nám i pro nás řadu nových informací. Pro mě například informaci, že sushi je velice výživné jídlo s mnohými vitamíny a bílkovinami pro tělo. Moc děkujeme p. Krčálové z NATURHOUSE Prachatice za přínosnou přednášku a za zodpovězení všech otázek, které jsme měli. Rádi jsme se dozvěděli nové věci. Jana Mrvová 2.B
Kolik setů odehraje učitelský tým při osmi přihlášených družstvech, hracím systému dvou skupin a 28°C ve stínu? Správná odpověď je dost.
Strakonické přátelské zápolení pod vysokou sítí má svoji dlouholetou tradici. My byli pozváni letos prvně, a doufáme, že ne naposled. Celkem osm volejbalových družstev zastupujících základní nebo střední školy bylo rozlosováno do dvou skupin, z každé pak postoupila dvě mužstva (ano, mužstva složená převážně z mužů J) do hry o medaile. V našem týmu Krejsa- Kotrchová- Srchová- Krejsová- Nováková- Sovová M.- Nechoďdomů jsme se rozpohybovali ze všech sil, humor a nadšení nám nescházelo, stejně jako obětavost a zápal, ale na příčky nejvyšší jsme herně bohužel nedosáhli. Skončili jsme na děleném pátém místě. Do příštího ročníku jsme si slíbili, i kvůli vám, žákům, zapracovat na sobě, příkladně trénovat, anebo využít plánu B a přijmout do našich řad pár urostlých volejbalistů Jihostroje...
Roli favorita potvrdili kolegové z českobudějovické zdrávky, kterým srdečně gratulujeme, a těšíme se na další, nejen sportovní, setkání. Mgr. Eva Nováková
Den první: Den, kterého jsme se všechny nemohly dočkat a zároveň z něj velká většina z nás měla strach. Čekalo nás cca 40 km šumavskými údolími z kopce a do kopce. Ještě ráno na nádraží jsme se obávaly, jak to zvládneme, ale po několika kilometrech jsme si na sedlo kola zvykly a cíl nám přišel každým šlápnutím blíž a blíž. Po zdolání kopce do Velhartic byl cíl už co by kamenem dohodil a my se začaly těšit na slibované hamburgery k večeři. Do Petrovic jsme proto chvátaly, pomohl nám k tomu ovšem dlouhý kopec, který jsme sjely závratnou rychlostí s jedním skoro pádem. Za rohem na nás už čekalo krásné ubytování v šumavských roubenkách a za nedlouho i výborná večeře.
Den druhý: Ráno jsme vstaly plné očekávání, někdo s bolestí, ty šťastné z nás bez ní. Hned z rána nás čekala snídaně, která se až do konce kurzu stala naší oblíbenou částí dne, protože takový výběr nemají ani v pětihvězdičkových hotelích. Musely jsme samozřejmě ochutnat od všeho kousek a tak se nám stůl zaplnil lívanci, lupínky s mlékem, čajem, kávou, džusy a dalšími dobrotami. Po snídani jsme se plné sil a dobrého jídla vydaly do sušického lanového centra. Po příjezdu jsme dostaly krátkou instruktáž, ale poté jsme konečně vyrazily do korun stromů. Ze začátku šlo všechno krásně, ale postupně s ubývajícími silami došlo i k několika pádům. Ale i tak byl lanový park velice intenzivním zážitkem, ze kterého máme nejednu úžasnou fotku. Po lanech nás čekal krátký odpočinek a pak cesta zpátky. Byla překvapivě rychlejší, než jsme očekávaly. V areálu jsme hned skočily do bazénu pro krátké osvěžení, po kterém nás čekala práce s mapou a buzolou. Naučit se s buzolou bylo celkem snadné, ale vytvořit pak cestu pro ostatní s pomocí azimutů a krokování, to už byl větší oříšek. Ale většina to zvládla zdárně a mohly jsme tak vyrazit na skvělou večeři, kterou jsme zakončily den.
Den třetí: Třetí den jsme se probudily do upršeného rána, ale náladu nám to příliš nezkazilo, protože nás opět čekala výborná snídaně. Myslely jsme, že po snídani vyrazíme směr přežití v lese, ale počasí se nechtělo umoudřit. V deset hodin přeci jen přišla zpráva shora, my jsme nasedly na kola v pláštěnkách a vyjely jsme. Jet v dešti nebylo nic příjemného, ale nebylo to nic oproti tomu, co teprve přišlo. Na cyklostezce jsme špatně odbočily a musely se vracet bahnitou cestou přes kořeny, kameny a louže. A to byl teprve ten zážitek. Po příjezdu na místo jsme na sebe hodily suché oblečení a vyrazily jsme do lesa. Pan instruktor nám předvedl, že oheň se dá rozdělat i v dešti a je to vlastně úplná pohoda. Po větším či menším snažení se povedl oheň rozdělat i nám a my si tak konečně mohly uvařit nejlepší oběd našich životů v kotlíku na ohni. Bylo to jako v opravdovém Survivoru. Na ubytování jsme se vraceli zrovna v tu chvíli, kdy přestalo pršet, ale naše mokré oblečení načichlé kouřem z ohně už to stejně nezachránilo.
Den čtvrtý:Na středu se těšila většina z nás, protože nás konečně čekaly rafty a sjíždění řeky Otavy. Stejně jako každé ráno nás čekala vydatná snídaně a poté přesun do Sušice, kde jsme odložily kola a vydaly se kousek po proudu řeky. Díky dešťům bylo hodně vody a nám rafty jely skoro samy, jen jsme se ze začátku někteří museli sžít s kormidlováním. Přes palubu nám skončila jen jedna účastnice zájezdu. Stihly jsme se i několikrát vyfotit, natočit několik rozhovorů z průběhu dne a ztratit pár věcí na dně řeky. Po raftech nás čekala opět cesta na kole zpět k ubytování, kde jsme měly za to, že už bude klid, ale paní učitelky si pro nás připravily stopovačku s mapou po okolí Petrovic. Nejlepší z nás doběhly v neskutečném čase. Tak jako tak jsme se všechny pak těšily hlavně na večeři, která byla jako každý den, velice dobrá.
Den pátý: Ve čtvrtek jsme se výjimečně vydaly na výlet pěšky. Do skupiny jsme dostaly mapu, buzolu a sirku. Mobily a jiné věci jsme nechaly v areálu a v jednom batohu jsme si nesly jen to nejdůležitější. Pomocí mapy jsme došly na první stanoviště, odkud nás dispečer odnavigoval směrem k cíli. Cestou jsme vyměňovaly sirku za co nejlepší věc a tak máme nového maskota krokodýla Sváťu. Každá skupinka měla jinou trasu, přesto jsme se všechny opět sešly v cíli. Poté nás čekala cesta do Sušice a rozchod na kávičku. Po příjezdu na ubytování jsme dostaly výbornou večeři, zahrály jsme si několik písniček na kytaru a šly jsme si pomalu balit.
Den šestý: Nastal pátek, den odjezdu. Nikomu z nás se nechtělo domů, protože na kurzu se nám moc líbilo. S hezkým bydlením a dobrými snídaněmi se nám loučilo jen těžko, ale nedalo se nic dělat. Dobalily a douklidily jsme poslední smítka v roubence a na kole se vydaly naposledy směr Sušice. Projely jsme skrz celou Sušici až k nádraží, kde jsme se postupně začaly loučit a rozcházet a odjíždět s rodiči domů.
Za všechny účastníky kurzu bych chtěla poděkovat p. uč. Srchové a Krejsové a p. vych. Penzenstadlerové za to, že s námi prošly celým kurzem a bylo to díky nim tak skvělé. Hned bychom s Vámi jely znovu! Denisa Bursová, 3.B
V pondělí 6.6. navštívila naše třída 1.A díky paní učitelce Kabelové výstavu na téma voda v CEV Dřípatka. Dostali jsme možnost si přečíst zajímavé informace o vodě, jejím nedostatku a podobně. Součástí byly i panely s fotografiemi. Bohužel jsme na celou návštěvu měli pouze jednu vyučovací hodinu. Kdybychom na výstavě mohli strávit více času, rozhodně bychom se dozvěděli ještě více informací. I tak moc děkujeme za tento edukační zážitek. Martina Kozlová, 1.A
Nás všech se dotýká válka na Ukrajině, a proto jsme přemýšleli, jak pomoci. Když se nám naskytla možnost připravit tvůrčí dílny pro ukrajinské děti na základní škole Zlatá stezka, neváhali jsme a rády se zapojili. Připravili jsme program a tím odlehčili náročnou práci při výuce a umožnily dětem setkat se s češtinou ve škole jiným způsobem.Využily jsme hry a cvičení z dramatické výchovy, nápady z literárně jazykového praktika, zapojili jsme výtvarnou, hudební i tělesnou výchovu. Výsledkem bylo setkání 20. dubna a pak ještě 31. května a 1. června.
Voda
Naším tématem bylo vodní prostředí. Začali jsme výtvarnou aktivitou, kdy žáci tvořili křídovými pastely svět pod hladinou. Pokračovali jsme dechovým cvičením, kdy jsme vydechovali přes brčko do vody a vytvářeli bubliny. Rozproudili jsme se pohybovou hrou na rybáře a rybičky. Žáky zaujal pokus se svíčkou a nádobu s vodou. Na závěr jsme dokončili výtvarné tvoření – vytvořili jsme ryby s šupinami a umístili je do vodního prostředí.
Sport
Zabývali jsme se s dětmi různými sporty. Žáci byli energičtější, než jsme čekaiy, takže jsme svůj připravený program upravovali podle potřeby. Přidali jsme více pohybových her. A vyplatilo se to! Ke konci lekce se žáci učili česká slova ze sportovního prostředí. Byla to cenná zkušenost pro naši praxi. Práce s dětmi se nám líbila a zjistili jsme, že jiný jazyk nemusí být velkou překážkou.
Život na farmě
Učili jsme žáky nová slovíčka – zvířata a činnosti, které se provádějí na farmě. Využili jsme Kimovy hry a Orffovy nástroje. Došli jsme k zjištění, že práce s ukrajinskými žáky není jednoduchá, ale s řádnou přípravou, kapkou improvizace a kreativity se to dá zvládnout.
Ovoce
Reagovaly jsme na situaci ve skupině a podle potřeby opouštěly připravený plán a improvizovaly jsme, aby lekce proběhla bez větších komplikací. Doufáme, že lekce byla pro žáky přínosná a většinu dětí také bavila. Snad si žáci zapamatovali některá nová slova. Pro naši praxi byla lekce také přínosem. Uvědomily jsme si důležitost individuálního přístupu a srozumitelnosti při vysvětlování.
Barvy
Tematicky jsme se také barevně oblékly a začaly jsme povídáním o barvách. Využili jsme lego, zařadili hru Čáp ztratil čepičku a náš program jsme završily tvorbou razítek. Jsme vděčné za tuto zkušenost a doufáme, že se s dětmi ještě setkáme.
Roční období.
Protože jsme přišli až na druhou část dopoledne, na dětech už byla znát únava a bylo je potřeba trochu zklidnit. Začali jsme hrou na jména a po úvaze jsme hned zařadily výtvarnou činnost, která byla zaměřena na jaro. Tvořili jsme zajíčky z ruliček a barevných papírů. Poznali jsme, že práce s touto skupinou není úplně jednoduchá, ale když si k dětem najdete cestu a snažíte se jim porozumět, dá se to zvládnout. Žáci odcházeli s úsměvem na tváři. Z toho jsme usoudili, že si to alespoň trochu užili. Určitě bychom ještě někdy za žáky chtěli zajít.
Ještě jednou bych za celou třídu všem chtěla MOC poděkovat za vše, co jste pro nás dělali (a že toho nebylo málo a ještě to bylo nad rámec vašich povinností).
Dělejte svou práci dále s takovou láskou jako doteď. Jak už jsem říkala, vždy na vás bylo vidět, jak se těšíte, až nám sdělíte všechny informace a zážitky, a my jsme se těšily, až nám je povíte a budeme moci o nich diskutovat. A takhle to má přesně být. Protože právě to nás motivovalo tuhle školu dokončit. Díky vám nebyl den, kdy by se nám nevytvořil úsměv na tváři. Vždy jste dokázali potěšit, podpořit a hlavně pobavit svými historkami ze života, které nám zůstanou navždy v paměti. A stejně tak ty nehezké v nás zůstanou a jsou pro nás poučením do života.
Jeden moc chytrý pán řekl: „Průměrný učitel vypráví. Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Nejlepší učitel inspiruje." - to je přesně případ vás všech, inspirovali jste nás. Od každého z vás si do života něco bereme, ať jsou to vědomosti, zajímavé zkušenosti nebo jen skvělé hlášky. Díky vám nám žádný předmět není cizí a dokážeme v klidu říct, o co v sociální práci kráčí. (Troufám si říct, že dokonce i anglicky bychom o tom něco vyplodily! Víme, že s námi to nebylo jednoduché (hlavně při plnění úkolů a při zkoušení), ale i tak jste v nás věřili a pomáhali jste nám do poslední chvilky.
Abych se tedy nerozepisovala tolik, tak bych na závěr jen chtěla napsat velké DÍKY za to, jací jste Ivana Prášková a 3.D
Ve dnech 29. 5. – 3. 6. probíhal cykloturistický kurz třídy 3.A v Sušici a Petrovicích. Hned po příjezdu jsme nasedli na kola a plni energie jsme vyjeli na čtyřicetikilometrovou trasu. Po několika kilometrech a prvních kopcích jsme pomalu začali ztrácet optimismus, ale i přes všechny překážky jsme zdárně dorazili k ubytování. Ubytování v malebných roubenkách nás mile překvapilo stejně jako výborné snídaně, při kterých jsme se každé ráno dosyta najedli. V následujících třech dnech jsme se vždy přesouvali do Sušice, kde pro nás byly připravené různé aktivity. Vyzkoušeli jsme si, zda bychom dokázali přežít v přírodě, lezli jsme v lanovém parku, kde někteří z nás překonávali sami sebe. Ve středu jsme si užili spoustu zábavy při sjíždění řeky Otavy. Další den jsme odložili kola a vydali se na pěší túru. V pátek už jsme jen dobalili poslední věci, sjeli jsme do Sušice a plni dojmů jsme se rozjeli každý ke svému domovu. Báli jsme se slibovaných dešťů, ale počasí nám bylo po celý týden příznivě nakloněno. Závěrem bych chtěla poděkovat paní učitelce Staré, Novákové a Sovové i paní vychovatelce Podsedníkové, které nás celým kurzem provázely a bez kterých by to nebylo ono.
Renata Kozlová 3. A
V úterý 10. května jsme mohly díky paní učitelce Kabelové zažít velice zajímavou přednášku. Velice milý pan M.Mach nám představil svou práci entomologa a vyprávěl nám o skrytém životě kolem nás, ukázal nám spoustu zajímavých věcí ze světa hmyzu a pomůcek, se kterými daný hmyz chytá a následně studuje. Mohly jsme si osahat několik sítí a očichat látky, se kterými se provádí preparace entomologickými špendlíky. Preparaci motýla, napínání křídel a končetin jsme si mohly samy vyzkoušet za odborného dohledu. Byla to velice zajímavá zkušenost s prací, ke které bychom se jen tak nedostaly a dost nás to bavilo. Byly jsme i pochváleny, že nám to dobře jde. Prostě jsme šikulky. Děkujeme paní učitelce Kabelové za zprostředkování tak skvělé prezentace. Denisa Bursová, 3.B
Na konci března se konečně po dvouleté pauze mohl uskutečnit improvizační zápas týmu Pilulky (Prachatický Interaktivní Lehce ULítlý Klub Improvizace) – tentokrát mezi aktivními Pilulkami a Pilulkami prošlými – našimi absolventy. Sešli jsme se v sále Muzea české loutky a cirkusu a bylo nás opravdu hodně. Sál byl obsazen do posledního místa a atmosféra byla výborná.
Pokud jste to nestihli a rádi byste věděli, co je to ten improzápas, tak vězte, že se potkají dva týmy improvizátorů, kteří spolu hrají krátké příběhy v různých kategoriích na témata od diváků. Po každé improvizaci diváci hlasují, který tým se jim více líbil, a týmy získávají body. Vám můžeme prozradit, že ta soutěž je jen jako… kdyby hráči opravdu hráli proti sobě, nemohly by vznikat příběhy, souhra a společná tvorba na jevišti. A to je to, co nás baví.
Tento večer se stal radostným setkáním a oslavou improvizace. Děkujeme těm, co stáli na jevišti a také improvizátorkám ze 2.A, které se postaraly o občerstvení. Největší dík patří divákům za to, že přišli, smáli se a tleskali a že se vybralo 6 500 Kč, které jsme poslali Člověku v tísni na konto SOS Ukrajina.
Odkaz na článek na PrachatickoNews a více fotek:
http://www.prachatickonews.cz/0-foto/foto508.htm
Tým Pilulky